listopad - prosinec 2009
Zpátky k přírodě neznamená zpátky na stromy.
Je to už jen pokládání kytek na hrob. Někde uvnitř
sebe cítím jak síla přírody zmizela a to co vidím kolem
je jen hemžení na mrtvém těle. Pohyby zemské kůry a velký vítr jsou příznaky provázející hroucení a rozklad těla zmučeného zhoubným bujením.
Rakovina prorůstá tělem hostitele, ničí jeho životní orgány a nakonec ho zabíjí. Pak rakovina umírá se svým hostitelem. Svědčí to o hlouposti rakoviny.
Podobá se člověku, který si přesto myslí, že je nejrozumnější.
Lidstvo - sebestředná mysl v otupěle vnímající hlavě nenasytného globálního těla. Monstrum kálící pod sebe a na všechny strany. Snad už se konečně bojíš říct, že tohle je vrchol pokroku. Potrava dochází a ty abys začal přemýšlet jak jíst vlastní hovna. Všechno je už snědeno protože jsi jedl víc než je třeba a co se nesnědlo jsi zničil aby někdo nedostal levně nebo zadarmo.
Přestaň už se nad sebou dojímat. Měli jsme tolik času věci napravit. Není na co být hrdý... i to zní trapně.
Zpátky k přírodě už není řešení. Je to výzva k odchodu. K umírání s přírodou.
Ivan Mečl
2009
© 2007, etc. galerie
Kateřinská 20, Praha 2, Czech Republic / info@etcgalerie.cz
